Até Madrugada / Až do svítání

Mezinárodní taneční projekt s prvky nového cirkusu vznikl v česko – portugalské koprodukci.

Setkává se zde několik zajímavých osobností z různých zemí, rozličná kultura i způsob tvorby. Drama okořeněné lehkým satirickým humorem vypraví příběh o lásce a naivitě hledající cestu ve zmateném zmanipulovaném světě. Představení je lehce inspirované Portugalskem, portugalskou krajinou a současným portugalským životním stylem.
Inscenace vypráví tancem a fyzickým komediálním divadlem surrealistický příběh tří bytostí žijících v materiálním světě, ve světě povrchních vztahů, obklopeném manipulací. Žijí, touží, sní a někde v hlubinách nevědomí  nacházejí návrat k přirozenosti.

Kde jsme se vzali kam jdeme

Restaurace Damúza začala fungovat v přízemí domu v Řetězové ulici číslo 10 na jaře roku 1999, a již v srpnu téhož roku byly zahájeny také první divadelní aktivity v tamním sklepní, jehož historie sahá až do románské doby (tento sklep patří spolu se sklepem sousedního domu k nejstarším v Praze). Občanské sdružení Studio DAMÚZA tehdy zahájilo provoz na základě jednotící myšlenky:

nabídnout pražskému publiku možnost vidět dnešní podobu kvalitní, mladé a nezávislé divadelní tvorby domácích i zahraničních umělců, kteří v jinak dravém pražském prostředí těžko nacházejí prostor a finanční prostředky pro prezentaci svých prací.

Postupně se podařilo vytvořit poměrně stálý okruh diváků i spolupracujících umělců a studio DAMÚZA se úspěšně etablovalo na divadelní mapě Prahy.

Bezbožné dievky

Autorské představení  Lucie Škandíkové a Alžběty Kostrhunové na motivy balady Janko Král'a

Dvě dívky toužící po ženichovi si vypráví  tragikomické příběhy na toto téma a připravují se na svou svatbu. Jenom ženich schází. Nešťastné příhody a různé brutální činy se ve výtvarné nadsázce  mění v černou komedii s prvky lidového  hororu.

Každodennosti

Žijeme spolu nebo vedle sebe?
A nežijeme nakonec s někým úplně jiným?
Bizarní pohled na životy, do kterých se každodennost vlévá až po okraj.

Vodu po lžičkách

Veronika Riedlbauchová a divadelně-výtvarná skupina ECRU
Site specific, pohyb, obraz, projekce zvuk

V druhé polovině května se uvnitř vyšehradských kasemat rozehraje příběh mladých lidí, kteří prochází chodbami jako svým životem.

Projít vztah, pít ho jako vodu po lžičkách, a jestli nás zláká venku déšť, nezapomenout někde nechat viset kliku ke dveřím.

Dokážeme nepotlačit specifičnost poezie, ale přitom ji převést do nových zákonitostí divadelních? Atmosféra, obraznost a motivy vybraných básní se nám staly inspirací pro pohybovou a výtvarnou metaforu, na které je představení vystavěno.

FAIDRA

| Per Olov Enquist |

Mýtus zpracovávaný po staletí a rostoucí s námi.....

Lakomá Barka

Loutková hříčka o lakomství, hamižnosti a škudlivosti obyvatel Dejvic. Žádná pohádka, ale skutečný příběh.

Dejvice; dej-více! Tam se asi lidi předhánějí v rozdávání? Vůbec ne. Jestli si někdo myslí, že po tom maléru s prasetem se Barka napraví a přestane lakotit, že učitele bude tlačit v žaludku i ve svědomí ukradené prase, že Kubát dostane rozum a důstojný pán najde důstojnost, tak to se šeredně mílí. Protože na světě to dávno nechodí jako v pohádkách. Přijďte se sami přesvědčit!

Vernisáž

Václav Havel

Je to rodinná show o třech postavách, z nichž jedna je "opravdový kamarád", anebo duchovní cvičení na téma jak přestát banální rétoriku lidí, kteří jsou zaujatí sami sebou a neustálé kladou imperativní otázky.