Autorské představení Lucie Škandíkové a Alžběty Kostrhunové na motivy balady Janko Král'a
Dvě dívky toužící po ženichovi si vypráví tragikomické příběhy na toto téma a připravují se na svou svatbu. Jenom ženich schází. Nešťastné příhody a různé brutální činy se ve výtvarné nadsázce mění v černou komedii s prvky lidového hororu.
„Inspirujeme se jednotlivými motivy balad a jejich paralelami v dnešní době, podvědomou morbiditou a představami, které jsou v nás zakořeněny. Zajímají nás podoby lidské krutosti a směšnosti směřující k černému humoru – očisťující, spodní proudy, kterých se člověk bojí, ale zároveň po nich podvědomě touží a představuje si je. Chceme se dotknou problematiky ztráty individuality. Co všechno je člověk schopný udělat při své honbě za štěstím?“
Balady
… přistupují odlišně ke skutečnosti, vybírají z ní neobyčejné, ojedinělé a výjimečné příběhy a na jejich podkladě nám zprostředkují etický názor, morální kodex, ponětí životního pořádku.Tlumočí vztahy lidí v krizových momentech, v situacích, kdy dochází k vědomému narušení mravních norem, poutají nevšedností příběhů a silným dramatickým akcentem. Přes vypjatý příběh vyplavující na povrch spodní proudy lidských konání přinášejí mravní očistu a katarzi. Balady jsou mikrodramaty minulosti, působícími přes sféru emoční, etickou i estetickou. (Burlasová, S.: Slovenské ľudové balady, Skriptorium musicum. Bratislava 2002)
