Veronika Riedlbauchová a divadelně-výtvarná skupina ECRU Site specific, pohyb, obraz, projekce zvuk
V druhé polovině května se uvnitř vyšehradských kasemat rozehraje příběh mladých lidí, kteří prochází chodbami jako svým životem.
Projít vztah, pít ho jako vodu po lžičkách, a jestli nás zláká venku déšť, nezapomenout někde nechat viset kliku ke dveřím.
Dokážeme nepotlačit specifičnost poezie, ale přitom ji převést do nových zákonitostí divadelních? Atmosféra, obraznost a motivy vybraných básní se nám staly inspirací pro pohybovou a výtvarnou metaforu, na které je představení vystavěno.
Do historizujícího prostředí zasazujeme představení, které využívá moderních divadelních principů jak po technické stránce (především různé druhy projekce, světelný design, zvuk a moderní materiály), tak i po stránce inscenační. Pohybujeme se na rozhraní různých divadelních druhů a žánrů: pohybového divadla, tance s důrazem na interakci všech divadelních složek.
Premiéra představení se konala v rámci festivalu VyšeHrátky 1. září 2007.
režie/pohyb:
VERONIKA RIEDLBAUCHOVÁ
Scénografie:
MAGDALÉNA PROUSKOVÁ
Videoprojekce:
BÁRA STEJSKALOVÁ & ŠIMON JANÍČEK
Light design:
ADAM UZELAC
Zvuk:
ŠIMON JANÍČEK
Pohybová spolupráce:
LUCIA KAŠIAROVÁ
produkce:
ŠÁRKA MARŠÍKOVÁ (studio DAMÚZA)
herec
JIŘÍ WEISSMANN
herečka:
ANNA SCHMIDTMAJEROVÁ
dítě:
MÍŠA VOLNÁ
délka představení: 60 minut bez přestávky
v Gorlici (vyšehradských kasematech) je chladno, je dobré vhodně se obléci.
„Toto představení má velmi specifickou atmosféru. Vzniká tu zvláštní napětí mezi tajemným kamenným prostorem a křehkostí vody, která tu představuje jeden ze základních scénických prostředků. Diváci postupně spolu s příběhem prochází chodbami kasemat, ve kterých se pohybově, světelně a zvukově rozehrává mikrosvět dvou mladých lidí,“
Inscenace vznikla s laskavou podporou Hl.m. Paha, městské části Praha 2 a Ministerstva kultury ČR a ve spolupráci s Národní kulturní památkou Vyšehrad.
