muzikál ve větším než malém množství Hra Plantáž volně odkazuje na Čechovovův Višňový sad, ale příběh značně posouvá. Hlavní hrdinkou je DJ-ka Lucie, která se počátkem devadesátých let prosadila s jediným megahitem. |
|
Více...
|
|
Autorská inscenace o prolínání světa dospělých a dětí  Malý, ale docela neobyčejný příběh dvou hrdinů, kteří se jednoho dne potkali na jedné planetě, velice podobné Zemi. Oba jsou už dospělí, ale někdy se prostě chovají jako děti. Autorské představení pro Malé i Velké publikum, v němž se hlavním principem stává hra a prolínání světa dospělých a dětí.
|
|
Více...
|
Nová inscenace slavného Ionescova textu z roku 1959 o rozpadu naší civilizace.  Dřív než Bérenger pochopí, že by měl vyřešit svůj problém s alkoholem, promění se všichni kolem něho v nosorožce. Jak mu to mohli udělat? Nechat ho napospas lidským bolestem! Opustit ho. A jeho láska? Byla snad tak slabá? Co byste dělali vy, kdybyste na světě zbyli úplně sami? Se zvířaty se přece nelze domluvit. Pro dusot kolem člověk beztak neslyší vlastního slova a i kdyby, snažit se napodobit nosorožčí skřeky je marné. Nebo se raděj vzdáte své lidské podoby? - "To jsou lidi, tváří se vesele. Cítí se ve své kůži dobře. Nevypadají jako blázni. Jsou úplně přirození. Měli pravdu."
|
|
Více...
|
Nonverbální duet inspirován milostným románem Johana Wolfganga von Goetha
„Jsme lidé a jsme sobečtí, chceme toho druhého úplně, ale sebe nedáme.“  Werther je narcis, který nevidí dál než sahá jeho stín. Svět se točí kolem něj a on je jeho středem. Jeho sebestřednost mu nedovolí uvázat se v manželství, a proto utíká od oltáře. Chce si vyčistit hlavu a najít svůj smysl života. Tento úkol mu však překazí krásná Lotta, jež nabourá jeho egocentrický svět. Vnitřní zarputilost a svázanost mu ale nedovolí vzdát se ho. Je schopen všeho, jen aby dosáhl svého a to, zdá se, za jakoukoli cenu. Celý příběh graduje ve sporu Wertherova nepřekonatelného zoufalství a CTI. Werther si tak ověřuje, že každé rozhodnutí s sebou nese důsledky a že není horší křivdy než té, které se člověk dopustí sám na sobě. |
|
Více...
|
Egon Tobiáš
Prachař, Fajt, Nebeský
„Každé šílenství ještě nutně neznamená pro člověka zlo.“  Herec David Prachař s režisérem Janem Nebeským ve své alternativní tvorbě sleduje linii velkých postav evropské literatury a staví je do konfrontace se zásadními uměleckými tématy. Hamlet part II (realizovaný v roce 1998 v divadle Komedie) zjišťoval možnosti spojení textu a pohybu, Pessoův Faust v Neúplném snu (uváděném studiem DAMÚZA od roku 2007 v experimentálním prostoru Roxy/NoD.) se zabýval tématem divadla jako takovým a nyní přichází čas na konfrontaci s výtvarným umění. Konkrétně s cyklem grafických listů na téma Don Quijote Bohuslava Reynka. |
|
Více...
|
|
|
